Z anglického elf se do češtiny a dalších jazyků rozšířilo překlady děl Shakespeara a Miltona .[ 1]
pád \ číslo
jednotné
množné
nominativ
elf
elfové / (hovorově) [ 2] elfi
genitiv
elfa
elfů
dativ
elfovi / elfu
elfům
akuzativ
elfa
elfy
vokativ
elfe
elfové / (hovorově) elfi
lokál
elfovi / elfu
elfech
instrumentál
elfem
elfy
(v germánské mytologii) přírodní duch , skřítek s magickými schopnostmi , které může užívat ku prospěchu nebo ke škodě lidí
A slyšel jsem, že se elfi stěhujou na západ. [ 3]
Elfové jsou bytosti v podstatě proměnné, v určitých případech jsou to dobráci a pomáhají lidem, zatímco jindy je podvádějí a šálí, nastražují léčky a dokonce je mohou dovést ke zhoubě.[ 4]
Pochází ze staroanglického ælf , popř. ylf . Slovo bylo poprvé zmíněno v básni Beowulf v plurálu ylfe .[ 5]
pád \ číslo
singulár
plurál
nominativ
elf
elves
elf
Substantivum
singulár
plurál
nominativ
elf
elfovia
genitiv
elfa
elfov
dativ
elfovi
elfom
akuzativ
elfa
elfov
lokál
elfovi
elfoch
instrumentál
elfom
elfmi
elf
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník . 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3 . Heslo „elf“, s. 155.
↑ Slovník spisovného jazyka českého. I. díl a-g. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1989. Heslo „elf“, s. 453.
↑ TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Přeložila Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, 1990. Kapitola „Stíny minulosti“, s. 57.
↑ GONZÁLES, Edorta. Vikingské legendy a příběhy . Překlad Květa Kösslová. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 80-7178-683-7 . S. 19.
↑ The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Elf“, s. 88 (v číslování počínajícím písmenem E).
Článek Elf ve Wikipedii