Možná hledáte Elf.

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • elf

etymologieEditovat

Z anglického elf se do češtiny a dalších jazyků rozšířilo překlady děl Shakespeara a Miltona.[1]

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ elf elfové / (hovorově)[2] elfi
genitiv elfa elfů
dativ elfovi / elfu elfům
akuzativ elfa elfy
vokativ elfe elfové / (hovorově) elfi
lokál elfovi / elfu elfech
instrumentál elfem elfy

významEditovat

  1. (v germánské mytologii) přírodní duch, skřítek s magickými schopnostmi, které může užívat ku prospěchu nebo ke škodě lidí
    • A slyšel jsem, že se elfi stěhujou na západ.[3]
    • Elfové jsou bytosti v podstatě proměnné, v určitých případech jsou to dobráci a pomáhají lidem, zatímco jindy je podvádějí a šálí, nastražují léčky a dokonce je mohou dovést ke zhoubě.[4]

překladyEditovat

  1. přírodní duch, skřítek

souvisejícíEditovat

angličtinaEditovat

výslovnostEditovat

etymologieEditovat

Pochází ze staroanglického ælf, popř. ylf. Slovo bylo poprvé zmíněno v básni Beowulf v plurálu ylfe.[5]

podstatné jménoEditovat

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ elf elves

významEditovat

  1. elf

němčinaEditovat

výslovnostEditovat

číslovkaEditovat

významEditovat

  1. jedenáct

slovenštinaEditovat

výslovnostEditovat

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ elf elfovia
genitiv elfa elfov
dativ elfovi elfom
akuzativ elfa elfov
lokál elfovi elfoch
instrumentál elfom elfmi

významEditovat

  1. elf

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-11-10, [cit. 2014-01-23]. Heslo elf.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „elf“, s. 155.
  2. Slovník spisovného jazyka českého. I. díl a-g. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1989. Heslo „elf“, s. 453.
  3. TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Přeložila Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, 1990. Kapitola „Stíny minulosti“, s. 57.
  4. GONZÁLES, Edorta. Vikingské legendy a příběhy. Překlad Květa Kösslová. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 80-7178-683-7. S. 19.
  5. The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Elf“, s. 88 (v číslování počínajícím písmenem E).

externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Elf ve Wikipedii