Přejato buď z němčiny, nebo z latinského furians tj. „zuřící“, přechodníku přítomného slovesa furiare — „rozzuřit (se), uvádět v šílenství“. Toto sloveso bylo odvozeno od jména mytologické bohyně pomsty Fúrie.[1]
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
furiant
|
furianty
|
genitiv
|
furianta
|
furiantů
|
dativ
|
furiantu
|
furiantům
|
akuzativ
|
furiant / furianta
|
furianty
|
vokativ
|
furiante
|
furianty
|
lokál
|
furiantu
|
furiantech
|
instrumentál
|
furiantem
|
furianty
|
- starší český tanec střídající dvoudobý a třídobý rytmus
- Louskáček však měl sólo a tancoval furianta velmi dobře.[2]
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
furiant
|
furianti
|
genitiv
|
furianta
|
furiantů
|
dativ
|
furiantu / furiantovi
|
furiantům
|
akuzativ
|
furianta
|
furianty
|
vokativ
|
furiante
|
furianti
|
lokál
|
furiantu / furiantovi
|
furiantech
|
instrumentál
|
furiantem
|
furianty
|
- (zastarale) muž, který se chová pyšně
- Piju dál a hle — furiant se ve mně probouzí — pýcha v srdci mém počne hlavu tyčit — do sázek se pouštím — peníze jako plevy rozhazuji a utrácím — krev jako oheň v žilách proudí — sebe přeceňuji a všecko ostatní podceňuji — rozjařím se — mnoho a hloupě mluvím a odporu nesnáším.[3]
muž, který se chová pyšně
- nafoukanec, náfuka, hrdopýšek