čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ɦr̝iːʃɲiːk]

dělení

editovat
  • hří-š-ník

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ hříšník hříšníci
genitiv hříšníka hříšníků
dativ hříšníkovi / hříšníku hříšníkům
akuzativ hříšníka hříšníky
vokativ hříšníče / hříšníku hříšníci
lokál hříšníkovi / hříšníku hříšnících
instrumentál hříšníkem hříšníky

význam

editovat
  1. ten, kdo hřeší
    • „Byl jednou jeden hříšník,“ vyprávěl kdysi svatý reb Šúlem. „A ten hříšník po celý život nevykonal ani jediného dobrého skutku. Jen hřešil a hřešil, na Boha nepamatoval. (...)“[1]
    • Ve svaté obci lublínské žil jeden veliký hříšník. Mohl-li kde nějaký pěkný hříšek spáchat, nikdy nelenil.[2]

překlady

editovat

související

editovat

poznámky

editovat
  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 77.
  2. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 209.

externí odkazy

editovat