hanebník

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦanɛbɲiːk]

dělení

• ha-neb-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	hanebník	hanebníci
genitiv	hanebníka	hanebníků
dativ	hanebníkovi / hanebníku	hanebníkům
akuzativ	hanebníka	hanebníky
vokativ	hanebníku	hanebníci
lokál	hanebníkovi / hanebníku	hanebnících
instrumentál	hanebníkem	hanebníky

význam

1. nestoudný, hanebný člověk

synonyma

1. zloduch, darebák, ničema, sígr, bídák, lotr, křivák, padouch, (knižně) podlec

související

• hanebníkův
• hanebnice
• hanba