Špínovi sklesla ruka. Vedle toho hubaře se postaviti nemůže, na to neměl odvahy; věděl, že by neobstál. Hořkost závisti a žárlivosti rozlila se mu v srdci.[1]
Tohle však nejlepší jest, čím Achaiům posloužit mohl, když teď rouhači tomu a hubaři přetrhl tlachy. Sotva ho drzý duch již ponukne, po druhé zase, aby svou hanlivou řečí se pouštěl do hádky s králi.[2]
