Dříve se vyskytovalo ve tvaru gumno . Původ není zcela zřejmý, nejčastěji je vykládán jako složenina ze slov označujících dobytek (hovada) a mačkání či šlapání (srovnej mnout ), vzhledem k původní slovanské technologii výmlatu, kdy se po obilí nechal šlapat dobytek.[1]
pád \ číslo
jednotné
množné
nominativ
humno
humna
genitiv
humna
humen
dativ
humnu
humnům
akuzativ
humno
humna
vokativ
humno
humna
lokál
humně
humnech
instrumentál
humnem
humny
upěchovaná půda k mlácení obilí , mlat (v množ.) zadní část statku obrácená do polí
Proběhl brankou za humna. Nebyli jste ve světě, nepřišli jste dál než za vaše humna a každá novota vás děsí nedaleko od domova.
(řidčeji) pozemek , půda
Pan učitel se tak konečně octl se na rodném humně současně myslí i nohama. místnost v pivovaru , kde se sladuje ječmen
Vyučil jsem se řemeslu jako každý jiný chasník na humně, hvozdu i šalandě. Na domočení se ječmen vyrovná v nízké hromádky na humně. mlat —
pozemek , půda —
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník . 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3 . Heslo „humna“, s. 219.
Článek Humno ve Wikipedii
Článek Humno ve Wikipedii