češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • jev

etymologieEditovat

Deverbativum od jevit (se), vyvinuté ze staročeského jěv, deverbativa od jěviti,[1] které má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. To pochází z praslovanského *aviti sę, odvozeného z indoevropského *au- („vnímat“).[2]

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský neživotný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ jev jevy
genitiv jevu jevů
dativ jevu jevům
akuzativ jev jevy
vokativ jeve jevy
lokál jevu jevech
instrumentál jevem jevy

významEditovat

  1. fakt, proces nebo událost, který je možno smyslově pozorovat
    • Komplexnost soudobých lidských společností přináší stále nové sociální jevy.
    • Z hlediska pravděpodobnosti lze každý náhodný jev charakterizovat množinou všech možných výsledků.

překladyEditovat

  1. smyslově pozorovatelná událost

synonymaEditovat

  1. úkaz, fenomén

souvisejícíEditovat

slovesoEditovat

významEditovat

  1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa jevit

poznámkyEditovat

  1. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 1. (A–J). Praha : Academia, 1970. Heslo „jěv“, s. 640.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „jevit (se)“, s. 249.

externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Jev ve Wikipedii
  •   Téma Jev ve Wikicitátech