čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [kaːzɛɲ]

dělení

editovat
  • ká-zeň

etymologie

editovat

Staročesky i kazn, kazň, kázen, též ve významu 'pokárání, trest', staropolské kaźń, staroruské казнь, slovinské kázen, staroslověnské казнь (kaznь) téhož významu. Praslovanské *kaznь se obvykle vykládá z *kazati (viz kázat, srovnej ruské наказать 'potrestat'), vývoj významu by byl 'ukazovat, poroučet'--> 'napomínat, trestat'. Spojení s kát se (příponou znь jako v bázeň) vyhovuje významově lépe, ale jsou tu problémy hláskoslovné.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kázeň kázně
genitiv kázně kázní
dativ kázni kázním
akuzativ kázeň kázně
vokativ kázni kázně
lokál kázni kázních
instrumentál kázní kázněmi

význam

editovat
  1. závazné dodržování nastoleného řádu; vynucování či pravidla takového chování
    • Na všech školách v Rakousku-Uhersku musí být zavedena kázeň.
  2. dobrovolné omezování sebe sama; sebeovládání, sebekázeň
    • Co by dělal fakír v lázních, se svou velkou vnitřní kázní.[2]

překlady

editovat
  1. disciplína
  2. sebekázeň

synonyma

editovat
  1. disciplína
  2. sebekázeň, sebeovládání, autocenzura

související

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kázeň“, s. 270.
  2. Buty: Fakír v lázních

externí odkazy

editovat