náboženství

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • ná-bo-žen-ství

podstatné jménoEditovat

  • rod střední

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ náboženství náboženství
genitiv náboženství náboženství
dativ náboženství náboženstvím
akuzativ náboženství náboženství
vokativ náboženství náboženství
lokál náboženství náboženstvích
instrumentál náboženstvím náboženstvími

významEditovat

  1. vztah ke skutečnosti, která přesahuje oblast dostupnou smyslovému vnímání a rozumovému poznání; bývá projevován vírou, obřady nebo jím motivovaným mravním životem
  2. konkrétní ucelená soustava vyplývající z tohoto vztahu a z vycházející praxe
  3. výuka náboženství (1), zpravidla křesťanského
    • V novém prostředí se Toufar rychle zabydlel a cítil se dobře. Jeho hlavní pracovní náplní bylo vyučování náboženství v několika školách (např. v roce 1940 22 hodin týdně), vyřizování agendy farního úřadu a sloužení bohoslužeb.

překladyEditovat

  1. vztah
  2. vztah
  3. výuka

synonymaEditovat

  1. doktrína, učení, (částečně) vyznání, konfese
  2. katechismus

souvisejícíEditovat

externí odkazyEditovat