Z latinského caccabus – hrnec, případně řeckého κάκκαβος (kakkabos) – začouzený hrnec.[1]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
kakabus
|
kakabusy
|
| genitiv
|
kakabusu
|
kakabusů
|
| dativ
|
kakabusu
|
kakabusům
|
| akuzativ
|
kakabus
|
kakabusy
|
| vokativ
|
kakabuse
|
kakabusy
|
| lokál
|
kakabusu / kakabuse
|
kakabusech
|
| instrumentál
|
kakabusem
|
kakabusy
|
- (archaicky) hrnec[2]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
kakabus
|
kakabusi / kakabusové
|
| genitiv
|
kakabusa
|
kakabusů
|
| dativ
|
kakabusu / kakabusovi
|
kakabusům
|
| akuzativ
|
kakabusa
|
kakabusy
|
| vokativ
|
kakabuse
|
kakabusi / kakabusové
|
| lokál
|
kakabusu / kakabusovi
|
kakabusech
|
| instrumentál
|
kakabusem
|
kakabusy
|
- (expresivně) nevlídný, zakaboněný člověk[3]
- morous, mrzout, bručoun, škarohlíd
