Ve staročeštině slovo znamenalo zástupce krále. Ze středohornoněmeckého kapitān < středolatinské capitaneus (hlavní) < latinské caput (hlava).[1][2]
pád \ číslo |
jednotné |
množné |
nominativ |
kapitán |
kapitáni / kapitánové |
genitiv |
kapitána |
kapitánů |
dativ |
kapitánu / kapitánovi |
kapitánům |
akuzativ |
kapitána |
kapitány |
vokativ |
kapitáne |
kapitáni / kapitánové |
lokál |
kapitánu / kapitánovi |
kapitánech |
instrumentál |
kapitánem |
kapitány |
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „kapitán“, s. 240.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „kapitán“