čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈkɔn.dɪ.t͡sɛ]

dělení

editovat
  • kon-di-ce

etymologie

editovat

Pochází z latinského condiciō (podmínka, stav, úmluva) odvozeného od condīcere (smluvit) složeného z con- a dīcere (říkat).[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kondice kondice
genitiv kondice kondic / kondicí
dativ kondici kondicím
akuzativ kondici kondice
vokativ kondice kondice
lokál kondici kondicích
instrumentál kondicí kondicemi

význam

editovat
  1. stav a zachovalost, míra přístupu k vlastním schopnostem a silám
    • Služba je určena nejen seniorům, kteří si chtějí zlepšit fyzickou a psychickou kondici. Nejedná se o klasické cvičení.
  2. (zastarale) soukromé doučování
    • Já jsem ještě potom sháněl romány a krváky o polském povstání, měl jsem toho plnou hlavu. Později jsem dával kondice jednomu spolužákovi, byl rodilý z Polska, a ten mi toho napovídal ještě víc; tehdy jsem se začal učit polsky.[2]

překlady

editovat
  1. stav
  2. doučování

synonyma

editovat
  1. forma, (fyzická) zdatnost, (hovorově) fyzička
  2. (v současnosti) (soukromé) doučování, (soukromé) hodiny

související

editovat

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2004. 752 s. Dotisk. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kondice“, s. 293.
  2. Karel Čapek: Hovory s TGM/Vojny v letech padesátých a šedesátých

externí odkazy

editovat
  •   Rozcestník Kondice ve Wikipedii