Možná hledáte mira, mīra, mirá, mirà, mirą, mirã, mìrà, Mira, Míra nebo Mirą.

čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • mí-ra

etymologie

editovat

Vyskytuje se ve všech slovanských jazycích, pochází z praslovanského *měra téhož významu odvozeného z indoevropského základu *mē- („měřit“, srovnej např. s latinským mētīrī téhož významu).[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ míra míry
genitiv míry měr
dativ míře mírám / měrám*
akuzativ míru míry
vokativ míro míry
lokál míře mírách / měrách*
instrumentál mírou / měrou* mírami / měrami*

Poznámka: * Tvar s -ě- se v uvedených pádech používá jen tehdy, má-li míra význam staré plošné či objemové jednotky (měřice) nebo vyskytuje-li se v některých ustálených spojeních, např. velkou měrou, tou měrou. V genitivu plurálu je vždy tvar měr.

význam

editovat
  1. velikost, délka, rozměr, množství něčeho
    • Jakou to má míru?
    • Modelka měla míry 92-63-90.
  2. (přeneseně) rozsah, případně jistá mez, jejichž přiměřenost obecně závisí na mínění mluvčího
    • Máte do jisté míry pravdu.
    • Největší míra viny padá na mou hlavu.
    • Těch vulgarismů už bylo přes míru.
    • Když pije, bohužel nezná svou míru.
    • Míra hříchů byla dovršena.
  3. hodnota (vyjádřená obvykle v procentech) udávající, jaká část z celku jistou specifickou vlastnost
    • Míra nezaměstnanosti je v zemích východní Evropy stále vysoká.
    • Úroková míra opět poklesla.
  4. správná, náležitá velikost, správné množství apod. (obvykle dané určitým standardem)
    • Dal jsem si ušít oblek na míru.
    • Protože neměl míru, nemusel jít na vojnu.
    • Stěžoval jsem si vrchnímu na špatnou míru piva.
  5. (zastarale, knižně) způsob, jak něčeho dosáhnout
    • Nižádnou měrou toho nemohl dosáhnout.
  6. duševní stav či rovnováha, nálada
    • Úplně mne vyvedl z míry.
    • Tys nějak ve špatné míře, kníže, co mysl tvoji rozjitřilo.<ref>ČECH, František Ringo. Dívčí válka, divadelní hra.
  7. jednotka, kterou se měří velikost tělesa či množství tekutiny
    • Dnes jsme se učili anglické míry a váhy.
    • Máz, věrtel a čber jsou staré duté míry.
  8. stará objemová jednotka o velikosti 61,49 litru
    • Vysloužil si míru pšenice.
  9. stará plošná jednotka o velikosti 1918 metrů čtverečných
    • Koupil si dvě míry pole a začal hospodařit.
  10. měřítko, měřidlo; nářadí sloužící k měření
    • Vytáhl z kapsy skládací míru.
  11. (v matematice) funkce, která určuje velikosti podmnožin určité množiny
    • Lebesgueova míra, která je zobecněním pojmů obsah či objem, se používá při definici Lebesgueova integrálu.

překlady

editovat
  1. rozměr
  2. rozsah
  3. hodnota vyjádřená v procentech

synonyma

editovat
  1. rozměr, velikost
  2. způsob
  3. nálada, rovnováha
  4. jednotka
  5. měřice
  6. měřice
  7. měřítko, měřidlo

související

editovat

slovní spojení

editovat

fráze a idiomy

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „míra“, s. 380.

externí odkazy

editovat
  •   Článek Míra ve Wikipedii
  •   Téma Míra ve Wikicitátech