koneckonců

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnɛt͡ʃkɔnt͡ʃʊː]

dělení

• ko-nec-kon-ců

varianty

• (zastarale) konec konců

částice

• modální

význam

1. má přípustkový význam; připouští něco
   • Ať si dělá, co chce, je mi to koneckonců jedno.
2. má omezující význam; omezuje něco
   • O to koneckonců jde.

synonyma

1. dohromady, v podstatě, celkem, vcelku, nakonec
2. konečně, ostatně, v podstatě, vlastně

související

• konec