koniec

polština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔ̃ɲɛt͡s]
•  koniec^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	koniec	końce
genitiv	końca	końców
dativ	końcowi	końcom
akuzativ	koniec	końce
instrumentál	końcem	końcami
lokál	końcu	końcach
vokativ	końcu	końce

význam

1. konec, závěr

synonyma

1. schyłek

antonyma

1. początek, zaczątek, zalążek

související

• kończyć
• końcowy

slovenština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔɲʲjɛt͡s]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	koniec	konce
genitiv	konca	koncov
dativ	koncu	koncom
akuzativ	koniec	konce
lokál	konci	koncoch
instrumentál	koncom	koncami

význam

1. konec

antonyma

1. začiatok

související

• končiť
• konečne
• konečný