kuřátečko
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [kʊr̝aːtɛt͡ʃko]
dělení editovat
- ku-řá-teč-ko
podstatné jméno editovat
- rod střední
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | kuřátečko | kuřátečka |
| genitiv | kuřátečka | kuřáteček |
| dativ | kuřátečku | kuřátečkům |
| akuzativ | kuřátečko | kuřátečka |
| vokativ | kuřátečko | kuřátečka |
| lokál | kuřátečku | kuřátečkách |
| instrumentál | kuřátečkem | kuřátečky |
význam editovat
- (zdrobněle) kuřátko[1]
- „Začpak je to kuřátečko?“ / „Kuřátečko?“ zahájila dialog paní Anna. „Kuřátečka nevedu, milostpaninko, ale jestli se ptají na tohle kuře, co držejí v ruce a který eště včera běhalo po dvoře – jen se podívají, jak je pěkný – tak to veliký kuře stojí 80 krejcarů.“[2]
- rod stopkovýtrusých hub (Clavulina) z čeledi kuřátečkovité[3]
- Kuřátečko hřebenité dorůstá do šesti, někdy i do deseti centimetrů v průměru. Poznáte ho podle spousty nepravidelných větviček, pod kterými se skrývá drobný, asi centimetrový třeň.[4]
překlady editovat
- —
- houba
- němčina: Keulenpilz m, Korallenpilz m
- polština: goździeńczyk m
- slovenština: konárovka ž
synonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2015-06-13]. Heslo kuřátečko.
- ↑ KOVÁŘÍK, Vladimír. Staropražské romance. Praha : Albatros, 1969. Dostupné online. S. 261.
- ↑ HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha : Ottovo nakladatelství, 2015. ISBN 978-80-7451-407-4. Kapitola Čeleď kuřátečkovité, s. 177.
- ↑ Kuřátečko hřebenité (Clavulina coralloides/cristata). Hobby.cz [online]. 2011-01-03 [cit. 2015-06-13]. Dostupné online.
