čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [lavɪt͡ʃɲiːk]

dělení editovat

  • la-vič-ník

podstatné jméno (1) editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ lavičník lavičníky
genitiv lavičníku lavičníků
dativ lavičníku lavičníkům
akuzativ lavičník lavičníky
vokativ lavičníku lavičníky
lokál lavičníku lavičnících
instrumentál lavičníkem lavičníky

význam editovat

  1. zvláštní hřeb s otvorem v hlavě
    • Zvláštním druhem je tzv. lavičník, neboli „ponkajzna“, který má patku a terč s otvorem pro hřebík nebo šroub.[1]
  2. (nářečně) hadr[2]
    • Jak poznala svého pána, hned se s hrozným křikem na pochopy obořila mokrým lavičníkem.[3]

překlady editovat

  1. hřeb

synonyma editovat

  1. ponkajzna[4]

podstatné jméno (2) editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ lavičník lavičníci
genitiv lavičníka lavičníků
dativ lavičníku / lavičníkovi lavičníkům
akuzativ lavičníka lavičníky
vokativ lavičníku lavičníci
lokál lavičníku / lavičníkovi lavičnících
instrumentál lavičníkem lavičníky

význam editovat

  1. (zastarale) výrobce lavic[5][6]

související editovat

poznámky editovat

  1. ŠEFCŮ, Ondřej; ŠTUMPA, Bohumil. 100 osvědčených stavebních detailů : tradice z pohledu dneška. Praha : Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3114-8.
  2. HABALOVÁ, Renata. Regionálně příznakové prvky v běžné mluvě na Chrudimsku. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2011. Diplomová práce. Dostupné online.
  3. Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra
  4. 4,0 4,1 HOLUB, Zbyněk. O přejímání slov aneb Přejímky z němčiny v jazyce regionu I.. rozhlas.cz, 2004-04-16, [cit. 2012-07-17]. Dostupné online.
  5. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2014-01-02]. Heslo lavičník.
  6. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Praha : Academia / Ústav pro jazyk český, rev. 2013-12-19, [cit. 2014-01-02]. Kapitola lavičník.