Cesta již od dávna snad nebyla tknuta nohou člověka; zkušený lovec pozná zde jen stopy plachého srna neb chytrého lišáka.[1]
Bystrouška byla docela spokojena a s lítostí vzpomínala na starého tátu lišáka, co se chudák časem nasháněl a nastaral, než přinesl starou kavku pro celou svou rodinu.[2]
My Helénové válčíme za první proto, aby starý lišák Agamemnon nahrabal plné pytle kořisti; za druhé proto, aby hejsek Achilles ukojil svou nezřízenou ctižádost; za třetí proto, aby podvodník Odysseus nás okrádal na válečných dodávkách; a konečně proto, aby jakýsi podplacený jarmareční zpěvák, nějaký Homér, nebo jak se ten pobuda jmenuje, za špinavých pár šestáků dělal slávu největším zrádcům řeckého národa a přitom hanobil, nebo aspoň umlčel ty pravé, skromné, obětavé hrdiny achajské, jako jste vy. Tak je to, Hippodame.[3]
↑HROUDA, Petr. Lošáky: výskyt, ekologie a rozšíření ve střední Evropě se zvláštním zřetelem k České a Slovenské republice. Brno : Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, [cit. 2015-06-12]. Dostupné online.
↑JORDAN, Peter; WHEELER, Steven. Velká kniha o houbách. Překlad Monika Vosková a František Kotlaba. Bratislava : Trio Publishing, 2001. ISBN80-967324-5-5. S. 145.