loukoť
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [ˈlɔʊ̯kɔc]
dělení editovat
- lou-koť
etymologie editovat
Základem je praslovanský kořen lenk- znamenající ohýbat, podobně jako u luku nebo oblouku.[1]
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | loukoť | loukotě |
genitiv | loukotě | loukotí |
dativ | loukoti | loukotím |
akuzativ | loukoť | loukotě |
vokativ | loukoti | loukotě |
lokál | loukoti | loukotích |
instrumentál | loukotí | loukotěmi |
význam editovat
- část skládaného ráfku, v rámci loukoťového kola obvykle přitlačovaná k paprskům obručí
- Loukoť jich zlatitá, pověčná; na svrchu této obruč pak kovová a přilehlá, div to na pohled.[2]
- Původní „lustr“ z žebřiňákového kola nahradila reminiscence se zářivkovými loukotěmi.
- Kolář Melichar Fink z Bregenu v r. 1810 experimentoval s ohýbáním loukotí z jednoho kusu dřeva, v r. 1826 Angličan Isaak Sargent vyrábí loukotě změkčováním dřeva v horké vodě či páře a vlisováním do ohnutého modelu, v r. 1830 Američan Reynolds konstruuje první ohýbací stroj na výrobu loukotí.[3]
- Marní mi jsou čajoví hosté. Pod skleněnou střechou lezou do mých temper. Mraky. Prostrčit hlavu loukotěmi jedoucího vozu. Zapomínám na ně mluvit. Moře slušívá ničemnicím a šífy navštěvující Sever, šífy z Reykjavíků, z okolků hvězd a vody přílišné.[4]
překlady editovat
související editovat
slovní spojení editovat
poznámky editovat
externí odkazy editovat
- Článek Loukoť ve Wikipedii