sloveso

editovat
  • deponentní sloveso I. konjugace

časování

editovat
Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv minārī
Prézens sg. 1. minor
2. mināris
3. minātur
Prézens pl. 1. mināmur
2. mināminī
3. minantur
Imperativ sg. 2. mināre
Imperativ pl.. 2. mināminī
Imperfektum sg. 1. minābar
2. minābāris
3. minābātur
Imperfektum pl. 1. minābāmur
2. minābāminī
3. minābantur
Futurum sg. (první) 1. minābor
2. mināberis
3. minābitur
Futurum pl. (první) 1. minābimur
2. minābiminī
3. minābuntur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. minārer
2. minārēris
3. minārētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. minārēmur
2. minārēminī
3. minārentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. miner
2. minēris
3. minētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. minēmur
2. minēminī
3. minentur

význam

editovat
  1. hrozit, vyhrožovat
    • Nec semper feriet quodcumque minabitur arcus. – Ne vždy trefí luk, to, nač bude namířen., dosl. čemukoliv bude hrozit[1]
  2. strmět, vyčnívat, čnít, přečnívat
  3. honosivě slibovat
    • Si quaeret quid agam, dic multa et pulchra minantem vivere nec recte nec suaviter; haud quia grando contuderit – Bude-li se tázat, co dělám a jak se mám, řekni mu, že nežiju příjemně ani poctivě a hodně se vytahuji...[2]

související

editovat

poznámky

editovat
  1. P. Horatius Maro: Ars poetica, verš 350
  2. P. Horatius Maro: Epistolae, I., 8, z dopisu Albinovanu Celsovi