mučit

čeština

výslovnost

• IPA: [mʊt͡ʃɪt]

dělení

• mu-čit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	mučím	mučíš	mučí	mučíme	mučíte	mučí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	muč	mučme	mučte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	mučil	mučila	mučilo	mučili	mučily	mučila
trpné	mučen	mučena	mučeno	mučeni	mučeny	mučena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	muče	mučíc	mučíce

význam

1. záměrně způsobovat někomu fyzickou či psychickou bolest
   • Moje dcera mučívala na politické vězně filozofické fakultě.

překlady

1. způsobovat bolest

   • angličtina: torture
   • dánština: tortere
   • esperanto: turmenti
   • finština: kiduttaa
   • francouzština: torturer
   • italština: torturare
   • latina: torquere, excruciare
   • lotyština: mācīt
   • němčina: quälen
   • řečtina: βασανίζω
   • slovenština: mučiť
   • švédština: tortera

synonyma

1. trýznit, trápit, (částečně) soužit, sužovat

související

• mučit se
• mučitel
• mučitelka
• mučení
• mučidlo
• zmučit
• pomučovat
• mučánkovat

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2018-12-30]. Heslo mučit.