nalezenec
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [nalɛzɛnɛt͡s]
dělení editovat
- na-le-ze-nec
podstatné jméno editovat
- rod mužský životný
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | nalezenec | nalezenci |
| genitiv | nalezence | nalezenců |
| dativ | nalezenci / nalezencovi | nalezencům |
| akuzativ | nalezence | nalezence |
| vokativ | nalezenče | nalezenci |
| lokál | nalezenci / nalezencovi | nalezencích |
| instrumentál | nalezencem | nalezenci |
význam editovat
- dítě, které rodiče odložili v úmyslu vzdát se ho (a bylo nalezeno); nalezené dítě
- ten, kdo byl ztracený a našel se
- „Poslušně hlásím,“ ozval se dobrácký hlas Švejkův, „že jsem zde v garnizónu jako nalezenec.“[1]
související editovat
poznámky editovat
- ↑ Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války