nořit

čeština

výslovnost

• IPA: [nɔr̝ɪt]

dělení

• no-řit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	nořím	noříš	noří	noříme	noříte	noří

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	noř	nořme	nořte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	nořil	nořila	nořilo	nořili	nořily	nořila
trpné	nořen	nořena	nořeno	nořeni	nořeny	nořena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	noře	noříc	noříce

význam

1. (knižně) přemisťovat předmět tak, aby byl obklopený jiným objektem či prostředím
   • Siluety odcházejících mužů se pomalu nořily do tmy.
   • růžnou aureolu Lidunce kol jasných vlasů spřádá, kteráž k otci úskostně se tulí noříc pohled, hrůzou ustrnulý, v oněch svitů děsný zdroj.
   • A zem ve prostoru zase v tůň se noříc do etheru zelenou číš nese v kráse, v které dřímá moře v šeru.
   • A já v tebe hvězdo dálná! zraky nořím, v tužbě plynu, luzným žárem hořím — ozař, ach! mé duše nebe.

překlady

1. přemisťovat předmět tak, aby byl obklopený jiným objektem či prostředím

   • angličtina: dip, immerse
   • francouzština: immerger, enfoncer

synonyma

1. zanořovat

antonyma

1. vytahovat, vyjímat

související

• norný
• ponořit
• ponor
• ponorka
• únor

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2011-11-11]. Heslo nořit.