oponovat

Možná hledáte opanovat.

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔpɔnɔvat]

dělení

• opo-no-vat

etymologie

Z latinského oppōnĕre ― klást do cesty, jež odvozeno ze slovesa pōnĕre ― položit, postavit, klást.

varianty

• oponovati
• opponovat
• opponovati

sloveso

• intranzitivní
• nedokonavé

význam

1. (oponovat někomu v něčem) vést slovní spor, protiřečit
   • Paradoxní na tom je mimo jiné i to, že Miroslav Kalousek je jeden z mála politiků, kteří dokážou bez potíží a suverénně oponovat Babišovi, Havlíčkovi a Schillerové a jejich četným populistickým výlevům.

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	oponuji / (hovorově) oponuju	oponuješ	oponuje	oponujeme	oponujete	oponují / (hovorově) oponujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	oponuj	oponujme	oponujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	oponoval	oponovala	oponovalo	oponovali	oponovaly	oponovala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	oponuje	oponujíc	oponujíce

související

• oponent
• opozice
• oponentura
• zaoponovat
• oponentní
• komponovat, imponovat, deponovat, reponovat, proponovat

externí odkazy

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo oponovat.
• Wikizdroje. Vyhledávání výrazu "oponovat".
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo oponovati.
• Český národní korpus. Vyhledávání skrze KonText, korpus syn_v12, heslo oponovat (nutno zadat ručně). Dále report Slovo v kostce.
• Google Books: První parametr s kódem jazyka je povinný.
• Akademický slovník současné češtiny. Ústav pro jazyk český, 2017-. Heslo oponovat.