pánbíčkář

čeština

výslovnost

• IPA: [paːnbiːt͡ʃkaːr̝̊]

dělení

• pán-bíč-kář

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pánbíčkář	pánbíčkáři
genitiv	pánbíčkáře	pánbíčkářů
dativ	pánbíčkáři / pánbíčkářovi	pánbíčkářům
akuzativ	pánbíčkáře	pánbíčkáře
vokativ	pánbíčkáři	pánbíčkáři
lokál	pánbíčkáři / pánbíčkářovi	pánbíčkářích
instrumentál	pánbíčkářem	pánbíčkáři

význam

1. (v obecném jazyce, hanlivě) člověk věřící v Boha; zejména křesťan

související

• pánbíčkářův
• pánbíčkářka