příchuť

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊iːxʊc]

dělení

• pří-chuť

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	příchuť	příchutě
genitiv	příchutě	příchutí
dativ	příchuti	příchutím
akuzativ	příchuť	příchutě
vokativ	příchuti	příchutě
lokál	příchuti	příchutích
instrumentál	příchutí	příchutěmi

význam

1. uměle vyvolaná nebo vedlejší chuť nějaké věci nebo látky, případně chuť vyvolaná pomocí jiné látky
   • zmrzlina s vanilkovou příchutí
2. (přeneseně) vedlejší vlastnost
   • Její hlas měl trpkou příchuť.

synonyma

1. chuť, pachuť
2. —

související

• chuť
• pachuť
• nechuť
• ochutit