čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [puːldrʊɦiː]

dělení editovat

  • půl-dru-hý

etymologie editovat

Složením slov půl, druhý. Ve staročeštině doloženo k roku 1376 ve Štítného „Knížkách šesterých“ — „puol druhé kopy…“.[1]

číslovka editovat

skloňování editovat

Číslo Singulár Plurál
Rod Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
Nominativ půldruhý půldruhý půldruhá půldruhé půldruzí půldruhé půldruhé půldruhá
Genitiv půldruhého půldruhého půldruhé půldruhého půldruhých půldruhých půldruhých půldruhých
Dativ půldruhému půldruhému půldruhé půldruhému půldruhým půldruhým půldruhým půldruhým
Akuzativ půldruhého půldruhý půldruhou půldruhé půldruhé půldruhé půldruhé půldruhá
Vokativ půldruhý půldruhý půldruhá půldruhé půldruzí půldruhé půldruhé půldruhá
Lokál půldruhém půldruhém půldruhé půldruhém půldruhých půldruhých půldruhých půldruhých
Instrumentál půldruhým půldruhým půldruhou půldruhým půldruhými půldruhými půldruhými půldruhými

význam editovat

  1. mající hodnotu jeden a půl (uvedených jednotek)
    • Rabín Pinchas ben Jaír byl pochován půldruhého tisíce let předtím v Palestině. V překrásném údolí pod strání, na níž stojí jako přilepené idylické městečko Safed.[3]

překlady editovat

  1. mající hodnotu 1,5

poznámky editovat

  1. Drobnosti. Naše řeč, 1938, roč. 22, čís. 10, s. 291. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Jazyková poradna ÚJČ, http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/dotazy/0218.html
  3. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 99.