češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [puːvɔtt͡sɛ]

děleníEditovat

  • pů-vod-ce

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ původce původci / původcové
genitiv původce původců
dativ původci / původcovi původcům
akuzativ původce původce
vokativ původce původci / původcové
lokál původci / původcovi původcích
instrumentál původcem původci

významEditovat

  1. tvůrce, případně subjekt, od kterého pochází určitá věc, záležitost atp.
    • Archivní fond je definován jako soubor archiválií, který vznikl výběrem z dokumentů vytvořených z činnosti původce.
    • „Možná, kdyby někdo věděl, čeho již byl tento kámen původcem, ztratil by o něj zájem!“ pravil Person, pozoruje diamant ve své dlani.[1]

synonymaEditovat

  1. tvůrce, autor, iniciátor

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2014-11-13]. Heslo původce.
  1. BATLIČKA, Otakar. Kavalíři odvahy. Ostrava : Nakladatelství Sfinga, 1992. ISBN 80-85491-05-2. Kapitola Modrý démant, s. 180.