placere

latina

Čas	Osoba	Aktivum	Pasivum
Infinitiv	–	placēre
Prézens sg.	1.	placeō
	2.	placēs
	3.	placet	placētur
Prézens pl.	1.	placēmus
	2.	placētis
	3.	placent
Imperativ sg.	2.	placē!	–
Imperativ pl..	2.	placēte!	–
Imperfektum sg.	1.	placēbam
	2.	placēbās
	3.	placēbat	placēbātur
Imperfektum pl.	1.	placēbāmus
	2.	placēbātis
	3.	placēbant
Futurum sg. (první)	1.	placēbō
	2.	placēbis
	3.	placēbit	placēbitur
Futurum pl. (první)	1.	placēbimus
	2.	placēbitis
	3.	placēbunt
Konjunktiv imperfekta sg.	1.	placērem
	2.	placērēs
	3.	placēret	placērētur
Konjunktiv imperfekta pl.	1.	placērēmus
	2.	placērētis
	3.	placērent
Konjunktiv prézenta sg.	1.	placeam
	2.	placeās
	3.	placeat	placeātur
Konjunktiv prézenta pl.	1.	placeāmus
	2.	placeātis
	3.	placeant

líbit se, chutnat
stačit, postačovat
- etiam tum vita hominum sine cupiditate agitabatur; sua cuique satis placebant. – tehdy ještě probíhal lidský život bez dychtění; každému stačilo to, co sám měl^[1]
těšit, potěšit
rozhodnout, zlíbit se
- si dis placuit – tak se zlíbilo bohům --> tak rozhodli bohové