čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [pɔʃcɛkaːvat]

dělení

editovat
  • po-ště-ká-vat

sloveso

editovat
  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas poštěkávám poštěkáváš poštěkává poštěkáváme poštěkáváte poštěkávají
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
poštěkávej poštěkávejme poštěkávejte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné poštěkával poštěkávala poštěkávalo poštěkávali poštěkávaly poštěkávala
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný poštěkávaje poštěkávajíc poštěkávajíce

význam

editovat
  1. chvílemi zaštěkat, štěkat tu a tam
    • Zdálky je slyšet zvonce stád, pasák práská bičem, jako by střílel, kdesi poštěkává ovčákovo psisko.[1]
    • okenní tabulky drnčely telefony zvonily a chřestily psi nervózně poštěkávali a slunce svítilo zeleně bagry nám razily cestu vpřed i zpět tribuny mávaly průvody tleskaly a štěstí páchlo všude kolem a lepilo se na boty jak bláto[2]
  2. produkovat množství malicherných komentářů, jež málokoho zajímají
    • Modří poštěkávají, karavana táhne dál. (…) Premiér zareagoval sympaticky. Nejel nic vysvětlovat na žádný partajní sekretariát a modré poštěkávající ratlíky ihned odkázal do patřičných mezí.[3]

překlady

editovat
  1. sem tam štěknout

synonyma

editovat
  1. ňafat, štěkat
  2. pokvokávat, pobzukovat, poňafávat, (v obecném jazyce, expresivně) pindat

související

editovat

poznámky

editovat