polír

Možná hledáte polir.

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔliːr]

dělení

• po-lír

etymologie

Z francouzského parleur ve významu mluvčí (parler – mluviti) a italského parlare do němčiny v podobě parlieren, odtud posléze Polier. Románské tvary z latinského parabolare.

Zvažovaná možnost původu v latinském politor ve významu šafář nebo středolatinském balius (jednatel) a následném italském balio (starosta) je velmi nepravděpodobná s ohledem na podoby v různých dobových verzích nářečí němčiny, které ukazují na původ v parleur: Palier (bavorsko-rakouské), Parlier, Perlier, Pallier (korutanské). Možné je také ovlivnění od polieren (hladiti) z původně latinského polire.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	polír	políři / polírové
genitiv	políra	polírů
dativ	políru / polírovi	polírům
akuzativ	políra	políry
vokativ	políre	políři / polírové
lokál	políru / polírovi	polírech
instrumentál	polírem	políry

význam

1. vedoucí skupiny řemeslníků (zedníků, kameníků, tesařů)
   • A když hrál, byl vždycky v pauzách sprostý jako polír a zamykal se ve své šatně, aby ho nikdo nevytrhoval z toho stavu.
   • Než Mareček nedokončil. Lešení přešel polír a tu přestávala všechna řeč a zahálka.
   • Kdybyste byl znal starýho Vejvodu, políra z Vršovic, ten vám si, pane lajtnant, umínil, že nebude pít žádný nápoje, po kterých by se vopil.

překlady

1. vedoucí skupiny řemeslníků

   • němčina: Polier m

synonyma

1. palír, parléř, stavbyvedoucí