mluvčí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈmlʊft͡ʃiː]

dělení

• mluv-čí

podstatné jméno (1)

• zpodstatnělé přídavné jméno
• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mluvčí	mluvčí
genitiv	mluvčího	mluvčích
dativ	mluvčímu	mluvčím
akuzativ	mluvčího	mluvčí
vokativ	mluvčí	mluvčí
lokál	mluvčím	mluvčích
instrumentál	mluvčím	mluvčími

význam

1. člověk, který má proslov
2. ten, kdo vydává informace něčím jménem
   • Filosof Jan Patočka, duchovní otec a jeden z prvních mluvčích Charty 77, zemřel po několikahodinovém výslechu Státní bezpečnosti.
3. člověk, který umí hovořit určitým jazykem

překlady

1. člověk, který má proslov

   • angličtina: speaker
   • finština: puhuja
   • francouzština: orateur m
   • hornolužická srbština: rěčnik m
   • němčina: Sprecher m
   • polština: mówca m
2. člověk vydávající informace něčím jménem

   • angličtina: spokesman, spokesperson
   • finština: edustaja
   • francouzština: porte-parole m
   • hornolužická srbština: rěčnik m
   • němčina: Sprecher m
   • slovenština: hovorca m
3. člověk, který umí hovořit určitým jazykem

   • angličtina: speaker
   • němčina: Sprecher m

synonyma

1. řečník
2. zástupce, delegát
3. uživatel

související

• mluvit
• mluva
• mluvka
• mluvčáček

slovní spojení

• tiskový mluvčí
• rodilý mluvčí

podstatné jméno (2)

• zpodstatnělé přídavné jméno
• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mluvčí	mluvčí
genitiv	mluvčí	mluvčích
dativ	mluvčí	mluvčím
akuzativ	mluvčí	mluvčí
vokativ	mluvčí	mluvčí
lokál	mluvčí	mluvčích
instrumentál	mluvčí	mluvčími

význam

1. žena, která má proslov
2. osoba nebo instituce ženského rodu, která vydává informace něčím jménem
   • Podle mluvčí České televize Alžběty Plívové nejsou některé stížnosti na historická fakta oprávněné.
3. osoba ženského pohlaví, která umí hovořit určitým jazykem

překlady

1. žena, která má proslov

   • hornolužická srbština: rěčnica ž
   • němčina: Sprecherin ž
2. žena vydávající informace něčím jménem

   • angličtina: spokeswoman
   • francouzština: porte-parole ž
   • hornolužická srbština: rěčnica ž
   • němčina: Sprecherin ž
   • slovenština: hovorkyňa ž
3. žena, která umí hovořit určitým jazykem

   • němčina: Sprecherin ž

synonyma

1. mluvkyně, řečnice
2. zástupkyně, delegátka
3. uživatelka

související

• mluvit
• mluva
• mluvka

slovní spojení

• tisková mluvčí
• rodilá mluvčí

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí
genitiv	mluvčího	mluvčího	mluvčí	mluvčího	mluvčích	mluvčích	mluvčích	mluvčích
dativ	mluvčímu	mluvčímu	mluvčí	mluvčímu	mluvčím	mluvčím	mluvčím	mluvčím
akuzativ	mluvčího	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí
vokativ	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí	mluvčí
lokál	mluvčím	mluvčím	mluvčí	mluvčím	mluvčích	mluvčích	mluvčích	mluvčích
instrumentál	mluvčím	mluvčím	mluvčí	mluvčím	mluvčími	mluvčími	mluvčími	mluvčími

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	mluvčí
komparativ	více mluvčí
superlativ	nejvíce mluvčí

význam

1. (zastarale) sloužící či určený k mluvení (lidskou řečí)
   • Mluvit už mě nebaví, potřeboval bych za sebe mluvčí stroj.

synonyma

1. (neutrálně) mluvicí

související

• mluvit
• mluva

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-08-31]. Heslo mluvčí.

externí odkazy

• Článek Mluvčí ve Wikipedii