čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [pruːslɪʃnɔ]

dělení editovat

  • prů-slyš-no

příslovce editovat

význam editovat

  1. stav (zejména před deštěm), kdy je možné zaslechnout zvuky (zdaleka), jež jindy slyšet nejsou
    • „Bude pršet,“ řekl sedlák, vzhlédaje starostlivě k obloze. – Mdle svítilo tam sluníčko a řídký mrak jako závoj stejnoměrně pokrýval oblohu. „A jak je průslyšno,“ pozoroval dále Cimbura a naslouchal. Zřetelně slyšel z Kestřan zvonit poledne – i z Heřmaně a po chvíli i z Písku. – Smutně, jako by na poplach bily, ozývaly se i údery signálních zvonků ze strážních budek na dráze.[1]

související editovat

poznámky editovat

  1. Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura