Zastrčila vzkaz od doktora Montgomeryho do kapsy s tím, že ho roztrhá na tisíc kousků a spláchne, ale když byla sama ve svém pokoji, zjistila, že papír pečlivě skládá a ukládá do nejzazšího rohu horní zásuvky prádelníku.
Jako by trpěla zácpou a nemohla vytlačit nashromážděnou spoustu hoven. Obrovskou kupu sraček, které jí tak dokonale ucpaly vnitřnosti, že kdyby je měla vykálet, roztrhalo by ji to na kusy, úplně by ji to rozcupovalo. A tak si svou úzkost drží v sobě a snaží se ji skrývat.[1]
Slepice i kohouti leželi rozpláclí na napuchlých břichách. Jejich hlavičky se povalovaly všude kolem v prachu a bylo těžké poznat, která z těch hlav kam patří. Táž mačeta, která jim srazila hlavu, roztrhala prádlo a porazila tyče u rostlin na zahradě. Jeden starý pes měl břicho rozpárané po celé délce.[2]
My zde vládneme, já, on, my rozhodneme, jestli budeš žít, či skončíš v masovém hrobě nebo tě roztrhají krokodýli na farmě.
Muž, který ji stále tajně miluje, za svítání zemře, možná před popravčí četou, možná bude oběšen, možná hozen do vody s kamenným závažím. Anebo ho roztrhají divocí psi.
