čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [sɛkiːrɔvat]

dělení

editovat
  • se-ký-ro-vat

etymologie

editovat

Z dřívějšího německého sekkieren, které z italského seccare.[1]

sloveso

editovat
  • nedokonavé
  • tranzitivní

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas sekýruji sekýruješ sekýruje sekýrujeme sekýrujete sekýrují
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
sekýruj sekýrujme sekýrujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné sekýroval sekýrovala sekýrovalo sekýrovali sekýrovaly sekýrovala
trpné sekýrován sekýrována sekýrováno sekýrováni sekýrovány sekýrována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný sekýruje sekýrujíc sekýrujíce

význam

editovat
  1. (v obecném jazyce) sužovat (někoho) nemístnými či malichernými požadavky, podrobovat malicherné kritice, komandovat
    • Tak ten člověk na nás vojácích seděl, lepil se nám jako hovno na košili, to mu nebylo recht, to zas bylo proti všem foršriftům, sekýroval nás, jak jen moh, a říkal nám: ,Vy nejste vojáci, ale vechtři[2]
    • Byl bych rád, kdybyste mě už pro změnu přestala sekýrovat.

překlady

editovat
  1. trápit malichernostmi

synonyma

editovat
  1. komandovat, (v obecném jazyce, expresivně) buzerovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „sekýrovat“, s. 566.
  2. Jaroslav Hašek: Švejkovy příhody v Királyhidě

externí odkazy

editovat