smrkáč

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsmr̩.kaːt͡ʃ]

dělení

• smr-káč

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	smrkáč	smrkáči
genitiv	smrkáče	smrkáčů
dativ	smrkáči / smrkáčovi	smrkáčům
akuzativ	smrkáče	smrkáče
vokativ	usmrkanče	smrkáči
lokál	smrkáči / smrkáčovi	smrkáčích
instrumentál	smrkáčem	smrkáči

význam

1. (hanlivě) malé dítě nebo mladý muž, který se chová jako malé dítě
   • „Vždyť je to spoušť,“ vyhrkl prudce děda Janeček. „Tuhle koukám, jeden takový smrkáč čmalíkuje hlinkou na stěnu jeskyně podobu bizona. Já mu dal pohlavek, …“
2. (lidově) hřib smrkový
   • V lesích najdete hřiby dubové, ale na smrkáče už nenarazíte. Jsou místa, kde je úplně pusto.
3. (expresivně, zřídka) kapesník
   • Vyprázdnil kapsy na stůl. – Tady máš smrkáč, řekl.

synonyma

1. usmrkanec, usoplenec, mlíčňák, harant, holobrádek, cucák
2. smrkouš, …
3. šnuptychl

překlady

1. malé dítě

   • polština: smarkacz m
   • ruština: сопляк m
   • slovenština: sopliak m
   • španělština: pendejo m
   • ukrajinština: шмаркач m
2. houba
3. kapesník

související

• smrkat
• usmrkaný
• smrk