nizozemština editovat

výslovnost editovat

etymologie editovat

Kompozitum složené ze základů speelhra (které z předpokládaného pragermánského *spilōną) a tuigvěc, cajk, které přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského *teugą či *tiugiją. Srovnej zejména německé Spielzeughračka, dále také např. anglické toy.

podstatné jméno editovat

  • rod střední
  • slovesné

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ speeltuig speeltuigen

význam editovat

  1. prolézačka; herní prvek
    • Papa geraakt niet meer uit speeltuig en moet bevrijd worden. – Tatínek se nevyvlékl z houpadla a musel být vyproštěn.[1]
  2. (zastarale) instrument, (hudební) nástroj

synonyma editovat

  1. speeltoestel
  2. muziekinstrument

související editovat

poznámky editovat

  1. belgický deník MetroTime, 21.května 2019