werktuig

nizozemština

výslovnost

IPA: [ˈʋɛɾk.tœy̯x] werktuig^{? • info}

etymologie

Kompozitum složené ze základů werken ― jet, jezdit (které z předpokládaného pragermánského *spilōną) a tuig ― věc, cajk, které přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského *teugą či *tiugiją. Srovnej zejména německé Werkzeug ― nástroj, dále také např. anglické toy.

podstatné jméno

rod střední
slovesné

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	werktuig	werktuigen

význam

nástroj, vercajk, nářadí, náčiní

synonyma

instrument, gereedschap

související

werktuigbouwkundige (strojní inženýr)
boerenwerktuig, landbouwwerktuig (zemědělský)
werktuiglijk
werken (pracovat)
vliegtuig (letadlo)
werktuigje (nářadíčko, nádobíčko)
rijtuig (vagón, vozidlo)
speeltuig (hračka, prolézačka, dovádědlo)
vaartuig (plavidlo)
zintuig (čidlo; smyslový orgán)
voertuig (vozidlo)
folterwerktuig (mučící nástroj)