Nakonec se dohodli, že stůj co stůj budou obchodovat společně.[1]
Panáček uhodí pěstičkou do stolu: Dosti bylo pohodlí a plnejch kastrólů! Ještě dneska stůj co stůj musím na cestu se dát. Tak zavolejte sloužící a dejte koně osedlat! (…) Má povinnost mi velí pomáhat potřebným, ochraňovat chudé, slabé, léčit rány nemocným[2]