svědčit
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈsvjɛtt͡ʃɪt]
dělení
editovat- svěd-čit
sloveso
editovat- nedokonavé
- intranzitivní
časování
editovatosoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | svědčím | svědčíš | svědčí | svědčíme | svědčíte | svědčí |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
svědči / svědč | svědčme | svědčete / svědčte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | svědčil | svědčila | svědčilo | svědčili | svědčily | svědčila |
trpné | svědčen | svědčena | svědčeno | svědčeni | svědčeny | svědčena |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | svědče | svědčíc | svědčíce |
význam
editovat- vystupovat, zejména u soudu, jako svědek
- (svědčit + o něčem) ukazovat, naznačovat
- Je dobře, že konečně zjistil, že premiérský post je náročný, ale měl by se naučit pracovat tak, aby mu žilky nepraskaly a neunavoval nás plačtivými vzkazy, které svědčí o neschopnosti delegovat práci a určovat si priority.[1]
- (svědčit + dativ) prospívat, být ku prospěchu
- Tahle strava mi moc nesvědčí.
- Čtyřletý pobyt v opozičních lavicích jim snad bude svědčit.
překlady
editovat- vydávat svědectví
- francouzština: témoigner
- italština: testimoniare, attestare
- němčina: zeugen, aussagen
- být ku prospěchu
- angličtina: do good
- němčina: zuträglich sein, zusagen
- ruština: приносить пользу
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ Erik Tabery: Babiš a zvířený prach, Respekt, 24.února 2018