češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • uka-zo-vat

slovesoEditovat

  • nedokonavé
  • tranzitivní

časováníEditovat

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas ukazuji ukazuješ ukazuje ukazujeme ukazujete ukazují
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
ukazuj ukazujme ukazujte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Činné ukazoval ukazovala ukazovalo ukazovali ukazovaly ukazovala
Trpné ukazován ukazována ukazováno ukazováni ukazovány ukazována
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Přítomný ukazuje ukazujíc ukazujíce

významEditovat

  1. označovat předmět, osobu, směr apod. (např. tak, že k nim namířím prst, ruku, ukazovátko či jiný podobný předmět)
    • Střelka kompasu ukazuje k severu.
    • Malé děti, když o někom mluví, ukazují na něj spontánně prstem - jako starším už jim to společenské konvence zakazují.
  2. nechat (někoho) dívat se
    • Ukazoval nám svou sbírku známek.
  3. usnadňovat (někomu) pochopení
    • Tento příklad ukazuje, že situace není tak jednoduchá, jak sis myslel.
  4. dávat najevo
    • Jeho gesto ukazuje, že má dobrou vůli.

překladyEditovat

  1. označovat objekt

synonymaEditovat

  1. předvádět, představovat
  2. upozorňovat, naznačovat
  3. projevovat

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2012-05-12]. Heslo ukazovat.