čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [tɔlɛrantɲiː]

dělení

editovat
  • to-le-rant-ní

přídavné jméno

editovat
  • měkké

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní
genitiv tolerantního tolerantního tolerantní tolerantního tolerantních tolerantních tolerantních tolerantních
dativ tolerantnímu tolerantnímu tolerantní tolerantnímu tolerantním tolerantním tolerantním tolerantním
akuzativ tolerantního tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní
vokativ tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní
lokál tolerantním tolerantním tolerantní tolerantním tolerantních tolerantních tolerantních tolerantních
instrumentál tolerantním tolerantním tolerantní tolerantním tolerantními tolerantními tolerantními tolerantními

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv tolerantní
komparativ tolerantnější
superlativ nejtolerantnější

význam

editovat
  1. (člověk) takový, který snadno toleruje nedostatky jiných osob
    • Nábožensky byl král na rozdíl od svého otce tolerantní, ale v národě zapustila nesnášenlivost již hluboko své kořeny.[1]

překlady

editovat
  1. snášenlivý

synonyma

editovat
  1. snášenlivý, benevolentní

antonyma

editovat
  1. netolerantní

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Polsko. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1903. s:Ottův slovník naučný/Polsko Díl 20, s. 132–163.