Přes středoanglické a staroanglické trenden — „otáčet se, valit se“ odvozeno z pragermánského *trandijan, z nějž vznikla v germánských jazycích další slova spojená s kruhovým tvarem: např. staroanglické trinde — „(kulatá) hrouda“, starofríské trind, středodolnoněmecké trint — „kulatý“ a trent — „okruh, hranice“, nizozemské trent — „obvod“ nebo dánské trind — „kulatý“. V angličtině zaznamenáno poprvé po roce 1590 ve významu „ubíhat resp. zahýbat se určitým směrem.“[1]
