trubice

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈtrubɪt͡sɛ]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	trubice	trubice
genitiv	trubice	trubic
dativ	trubici	trubicím
akuzativ	trubici	trubice
vokativ	trubice	trubice
lokál	trubici	trubicích
instrumentál	trubicí	trubicemi

význam

1. (v technice, zdrobněle) trubka
2. (v lékařství) orgán či jeho část ve tvaru trubice (1)

překlady

1. trubka

   • angličtina: tube
   • francouzština: tube m
   • italština: tubo m
   • němčina: Rohr s, Röhre ž
   • španělština: tubo m
2. orgán

   • angličtina: tube
   • francouzština: trompe ž, conduit m

synonyma

1. trubička
2. —

související

• trubicovitý

slovní spojení

• Eustachova trubice
• močová trubice