pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
ujčen
|
ujčeni
|
genitiv
|
ujčena
|
ujčenů
|
dativ
|
ujčenu / ujčenovi
|
ujčenům
|
akuzativ
|
ujčena
|
ujčeny
|
vokativ
|
ujčene
|
ujčeni
|
lokál
|
ujčenu / ujčenovi
|
ujčenech
|
instrumentál
|
ujčenem
|
ujčeny
|
- (archaicky) syn matčina bratra, případně obecněji bratranec z matčiny strany[1]
bratranec z matčiny strany
- (neutrálně) bratranec
- genitiv množného čísla substantiva ujčena
- ↑ LUTONSKÝ, Boleslav. Lexikon genealoga. Praha : Boleslav Lutonský, 2003. ISBN 80-238-9557-5. Heslo „ujčen, ujčený bratr“, s. 357.