ujec
Možná hledáte uječ.
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈʔʊ.jɛt͡s]
dělení
editovat- ujec
etymologie
editovatZe staročeštiny, kde utvořeno od předpokládaného praslovanského *ujь, které z indoevropského *h₂ewh₂yos. Srovnej především polské wuj, slovenské ujo, staropruské awis, dále i ruské zastaralé уй či srbochorvatské ujak.
podstatné jméno
editovat- rod mužský životný
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | ujec | ujci |
| genitiv | ujce | ujců |
| dativ | ujci | ujcům |
| akuzativ | ujce | ujce |
| vokativ | ujče | ujci |
| lokál | ujci | ujcích |
| instrumentál | ujcem | ujci |
význam
editovat- (zastarale, nářečně) strýc z matčiny strany[1]
- (zastarale, řidčeji) manžel matčiny sestry[2]
- (nářečně) venkovan, soused[1]
- (nářečně) výr[1]
- (nářečně) druh tlačenky[2]
- (nářečně) poduška, polštář[2]
překlady
editovat- —
- —
- —
synonyma
editovatantonyma
editovatsouvisející
editovatslovinština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [úːjət͡s]
podstatné jméno
editovat- rod mužský
význam
editovatsynonyma
editovat- ―
- stric
- ―
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ 1,0 1,1 1,2 Československá akademie věd. Ústav pro jazyk český. Slovník spisovného jazyka českého. Díl VI. Š-U. Praha: Academia, 1989. Heslo „ujec“, s. 306.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl VI. T-Vůzek. Praha: Státní nakladatelství, 1951-1953. Heslo „ujec“, s. 438, 439.