| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
výmyk
|
výmyky
|
| genitiv
|
výmyku
|
výmyků
|
| dativ
|
výmyku
|
výmykům
|
| akuzativ
|
výmyk
|
výmyky
|
| vokativ
|
výmyku
|
výmyky
|
| lokál
|
výmyku
|
výmycích
|
| instrumentál
|
výmykem
|
výmyky
|
- (ve sportu) cvik, při kterém cvičenec přejde z gymnastického visu do vzporu
- Zkusili jsme se zhoupnout na kruhách, skočit do pěnového bazénku, udělat výmyk, pár shybů, ochočit trampolínu a ladně přecházet přes kladinu.[1]
- (zastarale) pohyb, při kterém dochází k vymknutí či vymykání
- Lén uhodl to spíš pudem než rozmyslem a v tom okamžiku upustil od surových výmyků z křečovitého objetí ztracené nešťastnice.[2]
