čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • vi-chr

varianty editovat

etymologie editovat

Z praslovanského postverbale *vichъrъ, *vichъrь[1] vzniklo staroslovanské substantivum vichrъ (obě silný větrný vír). Postverbale vzniklo nejspíše z virъ (vír) přes viriti > vi-chrati nebo vi-chriti (přidání expresívního ch). Z tohoto také české vichr, slovenské víchor, víchrica, polské wicher, lužickosrbské vichor, ukrajinské vychor, ruské vichrь, slovinské vihar, viher, srbochorvatské vihar a bulharské vichăr. Příbuzné je také staroslovanské vichrъ s litevským viesulas, které je přejato buď ze slovanštiny (v době, kdy indoevropské s slovanština ponechávala nebo měnila na ch, litevština jej nahradila v tomto případě zpět na s)[2] a nebo stejně jako praslovanské *vichъrъ přímo z praindoevropského *weis- (kroutit, vinout), původně tedy asi vířivá, krouživá větrná smršť.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ vichr vichry
genitiv vichru vichrů
dativ vichru vichrům
akuzativ vichr vichry
vokativ vichře / vichre vichry
lokál vichru vichrech
instrumentál vichrem vichry

význam editovat

  1. (knižně, hovorově) prudký, silný vítr
    • To je ale vichr.

překlady editovat

  1. silný vítr

synonyma editovat

  1. (neutrálně) vichřice, vítr, (zastarale, básnicky) van

antonyma editovat

  1. bezvětří

související editovat

fráze a idiomy editovat

poznámky editovat

  1. 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vichr“, s. 711.
  2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „vichr“, s. 689.

externí odkazy editovat