vítr
čeština
editovatvýslovnost
editovatdělení
editovat- ví-tr
etymologie
editovatZ praslovanského substantiva *větrъ, odvozeného z indoevropského kořene uetro.[1]
varianty
editovatpodstatné jméno
editovat- rod mužský neživotný
- látkové
skloňování
editovatvýznam
editovatpřeklady
editovat- proudění vzduchu
- angličtina: wind
- běloruština: вецер m
- dánština: vind c
- dolnolužická srbština: wětš m
- estonština: tuul
- finština: tuuli
- francouzština: vent m
- grónština: anori
- hornolužická srbština: wětr m
- chorvatština: vjetar m
- islandština: vindur m
- italština: vento m
- japonština: 風
- katalánština: vent m
- latina: ventus m
- němčina: Wind m
- nizozemština: wind m
- polština: wiatr m
- ruština: ветер m
- řečtina: άνεμος m
- slovenština: vietor m
- slovinština: veter m
- staroslověnština: вѣтръ m, дѹхъ m
- španělština: viento m
- švédština: vind c
- ukrajinština: вітер m
- žemaitština: vies m
- —
synonyma
editovatantonyma
editovat- bezvětří
- –
související
editovatslovní spojení
editovatfráze a idiomy
editovatpřísloví, úsloví a pořekadla
editovatpoznámky
editovat- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo vítr.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vítr“, s. 714.
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 5. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1339-3. Heslo „vítr“, s. 143.