čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [vl̩kɔdlak]

dělení editovat

  • vl-ko-d-lak

etymologie editovat

Slovo bylo v obrozenecké době přenesené z jiných slovanských jazyků;[1] praslovanský původ (patrně *vьlkodlakъ) vznikl jako složenina *vьlkъ (vlk) a *dlaka (srst, kůže se srstí), tedy vlastně „ten, kdo má vlčí kůži“.[2]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ vlkodlak vlkodlaci
genitiv vlkodlaka vlkodlaků
dativ vlkodlaku / vlkodlakovi vlkodlakům
akuzativ vlkodlaka vlkodlaky
vokativ vlkodlaku vlkodlaci
lokál vlkodlaku / vlkodlakovi vlkodlacích
instrumentál vlkodlakem vlkodlaky

význam editovat

  1. bájný tvor, člověk měnící se při úplňku ve vlka
    • Ano, každý z nás je víceméně a v jistém smyslu zaklet: i když ne do prašivce nebo do vlkodlaka, do vrbičky nebo do žáby, tož do své nevalné tělesné schránky, do svého nedosti váženého a slavného postavení, do tísnivé životní formy, která velmi špatně vyjadřuje naši vrozenou a skrytou krásu.[3]

překlady editovat

  1. člověk měnící se ve vlka

poznámky editovat

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „vlkodlak“, s. 695.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „vlkodlak“
  3. Karel Čapek: Marsyas čili na okraj literatury

externí odkazy editovat